Mace Windu. V galaxii není téměř nikoho, kdo by neznal tohle jméno. Mistr Jedi, jeden z nejvyšších členů rady a člověk, který vytvořil základy bojového stylu s názvem Vaapad. Postava, která možná není mezi fanoušky tak slavná, ani se jí zatím nedostávalo tolik prostoru jako třeba Yodovi nebo Kenobimu, nicméně nyní se dočkala vlastního románového příběhu. Osobnost, jejíž charakter je ještě více podtrhnut unikátním fialovým světelným mečem, který vlastní, protože to tak její filmový představitel prostě chtěl. Tento vyrovnaný a zdánlivě neohrozitelný muž je v recenzovaném románu postaven před zkouškou, jaká prověří nejenom jeho sílu a schopnosti, ale také loajalitu vůči Republice a důvěru v bývalou padawanku.
Autorem knihy Štěpný bod je americký spisovatel Matthew Stover, který kromě této publikace přispěl do světa Star Wars ještě příběhy s názvem Zrádce (Nový Řád Jedi - 2002); Luke Skywalker a Stíny Mindoru (2008) a knižní novelizací filmové epizody III – Pomsta Sithů (2005).
Shatterpoint byl tedy v roce 2003 (po výjimečném a jedinečném Zrádci) druhým velkým románem od Stovera, což s sebou neslo i určitá očekávání. Dnes už není žádným tajemstvím, že záhy po vydání Štěpného bodu, se komunita rozdělila na dva tábory: Prvnímu se příběh bezvýhradně líbil, zatímco druhá skupina fandů by na něj raději hodně rychle zapomněla a dodnes jej řadí mezi nejhorší knihy z Expanded Universe. Jak obstál v mých očích? Dostanu se k tomu.
Děj knihy se odehrává 22 let před bitvou u Yavinu, přesněji pár měsíců po vypuknutí Klonových válek. Depa Billaba, bývalá padawanka Mace Windua, byla již před časem vyslána na zalesněnou planetu Haruun Kal, aby tam školila nové partyzánské jednotky pro boj se Separatisty. Něco se ale zřejmě zvrtlo, protože když se Separatisté z centra Haruun Kalu ztáhli, Depa se na Coruscant nevrátila a nikdo o ni nemá žádné zprávy. Jediným hlášením, které Nejvyšší kancléř Palpatine obdržel, byla nahrávka zobrazující mučené a zavražděné osoby, které byly patrně obětmi Depinych partyzánů. Řešení téhle nezáviděníhodné situace je tak vloženo do rukou tomu nejpovolanějšímu – bývalému mistru rytířky, Mace Winduovi, který shodou okolností pochází právě z planety Haruun Kal. Mace neotálí a na nehostinné místo postižené válkou ihned odlétá, aby se tam vložil přímo doprostřed konfliktu mezi domorodými Koruuny a obyvateli měst, (resp. přistěhovalými občany, kterým se říká Balawaiové), vyšetřil, kdo stojí za ohavným činem z holonhrávky, a aby svou bývalou učednici našel a přivedl zpátky do Centra Galaktické Republiky.
Vyprávění děje je realizováno ve dvou formách. Linií podanou klasicky ze třetí osoby a pak více osobními vstupy ve tvaru zápisů z Macova deníku. Právě zde se ve velmi hojné míře projevuje ta pro Stovera charakteristická práce s emocemi a psychologií hlavní postavy. A také tady (navíc hned v úvodu románu) jsem narazil na první chybu. Mám za to, že všechno, co tak dokonale fungovalo v románu Zrádce, tady značně pokulhává. Jen si nejsem si jist, jestli je to rozdílem mezi osobností Jacena Sola a Mace Windua nebo prapodivným přístupem autora. Na straně jedné se o Maceovi dovídáme mnoho nových informací z pozadí jeho života a jeho životní příběh je zde vytěžen na maximum, ale na straně druhé je právě onen hrdinův charakter velmi odlišný od toho, co bylo možné vidět na stříbrném plátně. Ve filmech je Windu absolutním a neotřesitelným suverénem (který, jak jednou řekl i jeho představitel Samuel L. Jackson, má dokonce na rukojeti svého světelňáku nápis „Bad motherf*cker“). V Shatterpointu mi naopak přišel spíš jako ustrašený a nevyrovnaný padawan, než jako zkušený velmistr Jedi. Navíc se mu dělá nevolno když vidí mrtvolu. O pár stran dál zase vypadal jako veterán války v Zálivu trpící posttraumatickým syndromem. Teprve až v samém závěru je to ten starý dobrý Mace Windu, jako vystřižený z obrazovky.
Kromě mistra Jedi se příběh točí kolem Depy Billaby. Ta ale nedostane tolik prostoru, kolik byste si možná mysleli nebo kolik by si možná zasloužila. Předvede svoje mistrovství ve Vaapadu, ale její potenciál zůstal nevyužit. O mnoho více replik náleží mladíku jménem Nick Rostu, který je takovým světlým bodem a ohromným plusem pro celý příběh. Tahle postava se autorovi hodně povedla a je velice zajímavé sledovat, jak se z frajerského partyzána stává vážný hrdina, jemuž ani zdaleka není všechno jedno. Domorodec jménem Kar Vastor také odehraje své a kvůli spojlerům řeknu jen to, že se jedná o personu velice mocnou, ale hodně dlouho nevíte, co od ní přesně můžete nebo nemůžete čekat. V každém příběhu se nachází i nějaké ty vedlejší – méně podstatné figury a Štěpný bod není výjimkou. Mezi ně bych zařadil partyzánku Křídu, dvojčata Beshe a Leshe, šéfa bezpečnosti na Haruun Kalu Lorze Geptuna a třeba i mistra Yodu, kterému se ujde malý štěk. Nezvyklé je, že zde není typický antagonista. Od začátku v knize nefiguruje žádný Big Bad Guy, o kterém byste věděli, že je na sto procent špatný a je potřeba ho odstranit. Pohnutky i cíle jednotlivců se vyprofilují až v průběhu čtení a ani v závěru přesně nevíte, kdo zaslouží nejvyšší trest a kdo ne.
Za kladnou stránku knihy musím označit atmosféru. Stoverovi se ohromně povedlo vykreslit velice syrový a dusný feeling nejenom občanské války, ale i samotné džungle a planety Haruun Kal. Zní-li to moc optimisticky, tak nejásejte. Shatterpoint je totiž díky tomu spíše válečným románem než knihou ze světa Hvězdný válek, protože prvků odkazujících na univerzum je v něm zatraceně málo. Síla je zde jenom berličkou, jakoby přidaná navíc, aby se na obálce vůbec mohlo objevit logo s velkými S+W. Štěpný bod opravdu připomíná spíše epizodu stareckých příběhů z války ve Vietnamu nebo sci-fi snímek Predátor, než Hvězdné Války. V jedné scéně jsem měl dokonce pocit, že čtu Vetřelce. Fungují zde i zbraně typické pro naše války, tedy nábojové pistole a dvouhlavňové granátomety. Ani Mace se vždycky nemá k tomu aby používal lightsaber. Až závěr opravdu evokuje pocity ze čtení Star Wars, ale jinak je to pro univerzum velice netypický počin. Z toho mála odkazů na zbytek univerza by se dala vypíchnout asi je reference na vongformování z NJO nebo Maceovi úvahy nad osudem mladého Anakina Skywalkera.
V mnoha článcích a recenzích je Štěpný bod označován za nudný spisovatelský akt. Nikdy jsem nechápal proč, až do chvíle kdy jsem měl za sebou první polovinu knížky. Čímž se dostáváme k dalšímu mínus v mém hodnocení. I navzdory neobyčejnému vyobrazení atmosféry, to byla místy opravdu veliká nuda. Nejdříve (s výjimkou úvodu) jde prakticky jenom o cestu džunglí, pak po předlouhém putování se najednou všechno rychle zvrtne a vy se ocitnete v závěru a ani nevíte jak. Vše se odehraje tak nějak na pozadí, a i když si dáváte načas a čtete pozorně, zásadní body obratu téměř nezaregistrujete. Zásadně knize chybí zjevnější gradace dějové linie.
Vcelku se jedná o čtenářsky velice náročné dílo. Ani ne proto, že by byla potřeba nějaká ultimátní znalost univerza, nebo že by příběh obsahoval spoustu referencí a odkazů, to vůbec ne. Z tohohle pohledu stačí shlédnout alespoň filmovou Epizodu II – Klony útočí. Knížka je odlišná tím, že lpí na tom, abyste při jejím procházení byli velice pozorní a věnovali jí o trochu více času, než je u podobných titulů zvykem. Zabrat dostane i vaše představivost, autor totiž popisuje prostředí velice hutně a nešetří slovy. Dostane se i na gore obrázky – tedy zmučená těla, krev, řezné rány a podobné – tedy nic pro mladší čtenáře.
Kniha, o jejíž překlad se postarala Jana Zemjanová, je rozdělena na úvod, 23 kapitol a doslov. Na přední obálce pózuje se svým fialovým světelným mečem Mace Windu a zpoza něho se na fanoušky záhadně dívá Depa Billaba.
Co říci závěrem? Místy mě Štěpný bod bavil, jindy jsem se nudil jako snad nikdy. Nicméně opravdu musím pochválit vyobrazení atmosféry válkou postižené planety a také charakter Nicka Rostu, který nejednou překvapil a byl tím, kvůli čemu jsem se nutil číst dál. Což se o Winduovi a jeho podivně řešené psychologii říct nedá. Síla a světelné meče jsou zde spíše doplňkem a ani vaapadu zde nebylo tolik, abych byl u vytržení. Hodně záleží na fanouškově vkusu, a proto radím všem zájemcům tohoto příběhu, aby se nejdříve zeptali sami sebe, jaké pojetí Hvězdných válek se jim zamlouvá a co od něj očekávají. Ani náhodou to není na desítku, ale jeden bod bych tomu také nedal (když už pro nic jiného, tak jenom kvůli těm fandům, kteří Štěpný bod milují). Takže za mě totální průměr.
Klady: atmosféra občanské války, Nick Rostu Zápory: podivná psychologie hlavní postavy, množství nudných pasáží, absence feelingu Star Wars, nevyužitý potenciál Depy Perličky závěrem: Světelný meč se vybíjí - tak jak je to s ním tedy doopravdy? A kromě toho je kniha dalším důkazem toho, že ve Hvězdných válkách jsou sprchy (tímto pozdravuji Manda z OSW). "Říkal jsem ti, že umím střílet..." - Nick Rostu